Stopou strejdy Šeráka (31.7. - 2.8.2009) obec Lipová Lázně - Jeseníky

Kemp jsme s Lexinou opět hledaly, ale po telefonátu pořadateli jsme kemp našly raz i dva. Stany byly na sjezdovce a tak měl každý kolem sebe
mnoho volného prostoru. Našly jsme Aranky a ochutnaly pivo :o) . Večer byla poměrně zima, ale po zachumlání do spacáku nám bylo hej.
áááááááááá byl tu start - odstartovaly jsme s Lexinkou svižně a snažily se dohnat Aranky. Po pár kilometrech jsme je našly a šly spolu. Po 10 km jsme už seděly na Kofole, protože podle mapy pak nebyla široko daleko. Už ani nevím kde se k nám připojila Míša s Lexinem a Benem, ale šli jsme všichni spolu. Km neutíkaly, cesta se táhla do kopce a pak z kopce. Podle mě nejkrásnější krajina byla na vrcholu Smrk a největší stoupák zabiják, který jsme šli všichni skoro po čtyřech byl na Kovadlinu. Všude milión borůvek :-D. Na 30. km jsme bohužel zabloudili a bloudili jsme 2 hodiny :o(, psychicky to bylo tak ničemný, že se Aranky rozhodly vzdát. Nebyl tam signál a chodily jsme 5 km sem a 5 km zpět a nakonec jsme se museli vrátit hnusným stoupáním na místo, kde jsme věděli podle mapy kde to vlastně jsme. Nahoře jsme potkali spousty trekařů, kteří by šli také špatně, ale díky nám nedošli až dolu a mohli se napojit na správnou cestu. Ke K2 jsme nedošli, s čelovkama jsme nerozpoznali zelenou od modré a šli zase špatně. Když jsme došli k silnici, tak jsme zjistili, že jsme asi 5 km od K2 :o( - s rychlostí 2km za hodinu a půlnočním časem za patama jsme se rozhodli, že půjdeme po silnici dál dolu do obce a tam si zavoláme odvoz. Cesta byla nekonečná a začalo mě bolet snad uplně všechno. Řekla jsem, že zastavím první auto, které pojede okolo a zkusím ho přemluvit aby nás všechny hodil do obce. Auto jelo, máchám čelovkou a mapou. Hurá - auto zastavilo, byla to menší dodávka a tak jsem se hned hrnula k okýnku a ptala se, zda by nás řidič nehodil do civilizace. Řidič odpověděl, že na K2 jdeme špatně - v unaveném stavu koukám na holky jak pitomá - myslela jsem si totiž, že na mě mluví polsky :-D, když v tom Aranka - ahoj Žufriku. Raz i dva a už jsme se vezli do kempu (vzdali jsme to všichni - zpět do kopce asi 7 km, když bylo asi 2:00 se nikomu nechtělo). Žufrik bohužel po cestě ke všemu píchnul, ale do kempu nás dovezl. Má u mě ještě pivo !!

Druhý den jsme se opalovali, a čekali na první příchozí. Běžci doběhli překvapivě hodně pozdě (čekali je na K2 kolem oběda a oni tam doběhli v 18:00), takže díky terénu velký předpokládaný časový posun.
Byli jsme na výletě, došli si na baštu a večer seděli u piva, prošlých brambůrek, a spálených a vyválených buřtů - ale to Sandře nevadilo :-D :-D

Nechtěli jsme jet domu hned ráno a čekali na vyhlášení až do 13:00. Musím říct, že tohle byl pro mě první trek, kde jsem se seznámila pořádně s hodně lidma a jsem ráda, že to jsou všechno pohodáři a super blázni.

Vzdala jsem s Lexinou na 40. km, ale příští Šerák bude pokořen :o)